Nevěra jak se pozná a co dál

tak to nevím jsem na tom podobně pojdte si o tom napsat e-mail Nella.H@seznam.cz taky vás tak bolí srdce jako mě

A co když člověk cítí že dělá dobře co když udělal životní blbost ví o ní a ví ýže tomu druhému ublížil a musí se vrátit že tak je to správné a co vy na to

Ahojky,
Před již sedmi lety jsem ukončila dvoletý vztah s ženatým mužem. Tehdy jsem jej velice milovala a nikdy náš vztah nechtěla ukončit, ale chtěla jsem partnera jen a jen pro sebe a on o rozvodu ani neuvažoval. Z toho důvodu jsem náš vztah ukončila. Po té prošla několika vztahy, které nikdy netrvali příliš dlouho, pak jsem našla muže za kterého jsem se provdala a založila rodinu. Ovšem nikdy jsem nedokázala přestat myslet na onoho ženatého. Všechny muže jsem s ním srovnávala a v podstatě jsem hledala kopii. Nikdy jsem jej nedokázala vyhnat z hlavy a hlavně ze srdce. Nyní po sedmi letech odloučení jsme se znovu setkali, pak si začali psát, sešli se, milovali..... Já jsem vdaná on ženatý. Já ovšem dnes vím, že on je mým osudovým mužem. Nikdy nemohu k nikomu cítit to co k němu. Zřejmě je něco pravdy na tom, že skutečnou lásku může člověk prožít pouze jedinkrát v životě. Nevím jak z toho ven...... Prosím o radu, o pomoc, podporu

Jediná rada je začít s ním žít. V jedné domácnosti a se vším, co k tomu patří. Já nechápu, co je to osudový muž. To je opravdu nereálné slovo, to přece nemůže tvrdit nikdo, že je to osudový muž. Je to asi zřejmě člověk,do kterého jsem momentálně strašlivě, ale strašlivě zamilovaná až po uši,ten, se kterým se cítím fajn, mám si s ním co říct,je mi s ním úžasně, plánuji si s ním budoucnost (samozřejmě že růžovou), ale jediný problém je, že s ním něžiji!!!!!. A v tom bude asi určitě ten problém. Strašně by mě zajímalo, jak se žije s osudovým mužem po 15 letech společného soužití. A žili spolu(s osudovým mužem) šťastně (jak jinak) až do smrti , která je nakonec rozdělila..... Jak naivní....... Je to pořád dokola (kdybych bývala byla atd., atd., atd....)

Ahoj, pročítám to tady a to z důvodu, který jsem si nikdy předtím nechtěl připustit. S EX přítelkyní jsme byly spolu osm let, koupily jsme před čtyřmi lety dům, máme spolu dvě děti. Problémy začali po narození druhého dítěte. Zničeho nic se po dvou měsících po narození dítěte začala se nudit. Její návštěvy k rodičům a výlety s nimi stálo peníze (100km 4x do měsíce) docházeli nám, její život se točil pouze kolem její rodiny a mě říkala, že se se mnou na domě nudí a neví co má dělat. Já pracuji od rána do večera, přesto mi vyčítala že nedělám nic a ani na baráku (přitom jsem od zjištění její druhé gravidity, postavil úplně nový dětský pokoj). Vše skončilo (nebo pro mě spíš začalo) tím, že jsem po půl roce od porodu zjistil, že je mi nevěrná s bývalým spolužákem. Překvapení to bylo obrovské, dokonce jsem je nechtěně přistihl in flagrante, což mi zatmělo před očima a mé předtím promyšlené životní kroky vedlo k totálnímu rozbití jakýkoliv do té doby vybudovaných hodnot. Musím podotknout že nevěra z její strany již několikrát v minulosti proběhla, vždy jsem odpustil). Okamžitě jsem začal jednat, dostala týden na rozmyšlenou, tři měsíce pauzu, a já nevím kolik těch moderních vymožeností ve vztahu je. Dopadlo to tak, že po měsíci jsme se začali soudit o děti, předem slíbené společné vánoce se nekonali, nikdo z nás nechtěl uznat své chyby před druhým - vina byla vždy na tom druhém. Mé probrečené hodiny a hodiny před zrcadlem s přesvědčováním sebe samého ať ji nechám jít, že má jiného - rozbité srdce na tisíc malinkatých kousků. Dohody, přísliby a komunikace byly absolutně na nule. Je to už dalšího půl roku, co jsem vyměnil zámky na domečku. Dokonce jsem zkusil i pro sebe najít novou přítelkyni, i s dětmi (mé jsou zatím u ní). Vše je odstupem času jiné - čas vše vyléčí - co nevyléčil je mé srdce, pořád ji miluji, nevím čím to je a nikdy jsem si v životě ani nepřipustil že by se toto mohlo stát mě - jsem přece silný muž. Dnes nevím jak mám postupovat dál a kterým směrem se ubírat - zůstat se současnou přítelkyní a nebýt šťastný? Nebo dát šanci (aspoň malou) pro návrat expřítelkyně ??? A co ona bude to stejné, nebo si i ona uvědomila své chyby? Podle SMSsek a vzkazů na meil to vypadá že si uvědomila chybu, ale změní se?? Je vůbec někdo schopný změnit sám sebe? Dnes vím že oba jsme si chyby uvědomily, ale pomůže to? A dokáže odejít od svého spolužáka se kterým od té doby bydlí? Nevím opravdu nevím, zda je dobré odpouštět a vrátit se zpět ke svému expříteli, co stereotyp, a náchylnost vidět na druhém právě to špatné co ubližuje? Nikdy se nikdo nezmění, a víme zda nám to neublíží více? Na všechny otázky je v komentářích odpověď, ale přesto se jí nedostalo mě - copak opět bude záležet na mé osobní zkušenosti ??

vem jí zpátky

Ahoj Kami, ikdyž tě neznám citím že ti rozumím a věř nebo ne přesně prožívám už asi 14 dní to samé.Můj snobenec mi to sice neoznámil ale řekl to všem ostatním (mým kamarádům) což mě zasáhlo uplně stejně. CHce taktéž začít od začátku ale já nevím,trápím se a říkám si proč. Vím že to bolí, u tebe možná víc, když už máte děti. Můžu ti řict jak jsem se zachovala já, jestli to k něčemu vede a ty mi taky můžeš třeba poradit. Nerada bych to však řešila takhle veřejně, pokud bys měla zajem tady je muj email, můžeš napsat :-) skritek.s@seznam.cz

dobrý den nevím jak dál tak potřebuju pomoct.s mím přítelem jsme od mích 13let máme dva krásné kluky 7let a 5měsícu. ZA 14dní by měla být svadba a on mě ted řekl že miluje jinou že ho náš vztah nebaví nemužu to unést bolí mě strašně srdce nevím jak dál.naš vztah jsem se pokoušela změnit ale marně on se nikdy nesnažil ted po mě chce at začneme znovu ale já chci protože bez něj nemužu žít ale zase ho každý den pronásleduju aby za ní nešel slibil mě že sní nic neměl ale nevím jestli mu mám věřit když říkal že se do ní zamiloval nechci být sama ale nechci se trápit co mám dělat prosím?

Tak jsem se v těžkých chvílích rozhodla napsat pár řádků. Třeba mi někdo poradí co dál. Je to dva dny, kdy jsem u svého snoubence zjistila z sms,že miluje mou kamarádku, která ho však nechce. Tato "zamilovanost" měla 2 měsíční vylívaní ze svých citů všem kamarádům i jí osobně. Mě to samozřejmě nikdo neřekl aby neublížil. Ted stojím před těžkým rohodnutím, obětovat 7 let rozejít se, zničit vše co jsme budovali a nebo věřit,slovům že sice to kní cítil ale uvědomil si že je to hloupost,že si potřeboval ujasnit co chce. Ze mě chce zpátky. Je o 3 roky mladší a chápu že neví co chce, ale jak začít od začátku. Mám strach že když mu odpustím, udělá to znovu.

Když jsem si tady pročítala řádky, zjistila jsem že je spousta lidí kolem mne, kteří mají úplně stejný problém, který teď řeším já.. S manželem jsme spolu byli deset let. Dvakrát byl ve vězení, kde jsem na něho čekala, podporovala apod. Je to tři roky zpátky, kde mi manžel byl nevěrný, podala jsem žádost o rozvod, ale nakonec mne uprosil a slíbil mi že už to nikdy neudělá.. Vzala jsem ho zpátky a rozvod jsem stáhla. Po roce se to opakovalo a opět s tou a samou... Budu teď vypadat jako blbec, ale opět jsme mu to odpustila avěřila, že už to nikdy neudělá... Je to 2 měsíce zpátky, co se manžel začal chovat úplně stejně jako tenkrát.. Tvrdil mi, že nic takového není a že jsou to jen mé hloupé domněnky a dedukce.. Před 14 dny jsme se rozešli a já jsem se konečně dozvěděla pravdu. Né od něho, ale od jejího, teď již také bývalého přítele, že to opět spolu táhnou. Dokonce si i ta dotyčná zjišťovala jsk dlouho trvá rozvod apod. manžel se teď ke mě chová jako kdybych vůbec neexistovala. Máme spolu dvě dcerky, ale tentokrát jsem jak se říká rezignovala, i když ho miluji celým svým srdcem. Nikdy nebyl takový až když poznal ji.. Nechápu ani jeho rozhodnutí, protože já jsem bílá a ona cikánka.. Myslíte že tentokrát je rozvod na pravém místě? Já si myslím že už je asi na čase i když to stršně moc bolí :o(

Záleží na okolnostech. Někomu stačí jednou a poučí se oba. Někdy to musí být dvakrát, abychom potřetí poznali, že druhá strana jedná podle svého vzorce,kde výsledek byla vždy chyba,ale který nebyla schopna vyřešit tak, aby neubližovala druhým a hlavně sama sobě, protože si myslím, že opakované začátky typu konečně ten pravý- pravá vedou postupem času k fatalní frustraci nevěrného....

Ve všem úplně souhlasím, velmi dobré tipy a rady!

Byl sem s přítelkyní 2 a půl roku pak sem se rozešli našl sem si jinou ale nebylo to on něco mi tam chybělo po čase sem se vrátil k té co sem s ní byl 2a půl roku a sem za to rád!!Tohle sou jen žvásty co se tu píše lidi co se znaji a vědi o sobě všecho se k sobě dycky vrátí.Když mají stejný záliby atd..A ne když jeden tahá za provaz doleva a druhý doprava.

mile divky a zeny.byla jsem 18 let nestastnem manzelstvi.rozesla jsem se kvuli sobe,po 8 mesicich jsem poznala muze.zacali jsme ,ale spatne na 2hem rande jsem se s nim vyspala.po kratkem case jsem se zamilovala.samozdrejme,ze jsem chtela vedet kam to vede zkousela s nim mluvit jeden vecer.druhy den rano byl pryc.za par mesicu zacal volat.6 mesicu jsem mu nezvedala telfon i kdyz jsem ho porad milovala.nelibilo se mi ,ze chtel abych prijela ja za nim,ale i pres to jsem jela.a kdyz byl se mnou nelibilo se mi jak se ke mne choval a zachazel se mnou.nejsem idiot,ale byla jsem tak zamilovana a stydliva mu odpovidat na cokoliv on rekl takze jsem jako idiot asi vypadala.ted jsem prisla na to ,ze chlapi nas vyciti pokud mas obavy a nejsi si jista sama sebou a premyslis jak to bude s vami dvema atd.je treba byt sva sebevedoma holka delat si co ty mas rada ne to co ma rad on.nepodlehnout mu nase svety se srazi na minimum kdyz jsme s muzem a to je neatractivni.nesouhlasit s jeho kazdym nazorem neprisbusobit se mu byt ZENA a jeho nechat byt muzem.zamyslete se samy nad sebou devcata.vetsinou delaj chyby zeny.zabijite pritazlivost vasim chovani ,ktere jsem zminila.zazila jsem to.vase obavy a nejistotu viciti snad kazdy a hlavne vas partner.delejte,ze vam na vztahu nezalezi zustante porad stejna kamaradka neomezujte se kvuli Muzum.zijte svuj zivot budte sama sebou neprisbusobujte se jemu nebudte jako on ,on prece nechce zit sam se sebou.a mimochodem meli by jste vedet ,ze mezi zenou a muzem je velky rozdil.nemuzete s nim mluvit jako s kamaradkou.Muze pritahuji zeny protoze jsou zeny,ktere se pak zmeni v ne samy a pak nas opusteji i kdyz nas miluji.je to tak zamyslet se sama nad sebou.nebudte nervozni pekne relaxujte,nestydte se,budte sebevedoma,neponizujte se o obcas musite rict ne,ze uz mate svoje plany a uvidite zmeny.mluvte s nim prijemne,ale dejte mu najevo,ze jste neumrely,ze mate krasny zivot a budte sexsy pritazliva a budte SVA.uz misim jit hodne stesti MONIKA

je mi 18 a před třičtvrtě rokem jsem se rozešla se svým bívalým partnerem,protože jsem se dozvěděla,že mě podváděl.I přesto,že jsem k němu cítila velkou zášt a nenávist,tak jsme to dali znova dohromady,ale už to není takové jako dřív..ted v tom hraje roli jen sex a mě to štve...!!Ráda bych to nějak ukončila,ale zjistila jsem,že na to nemám sílu,prostě to nedovedu.Pořád mám před očima ty hezké nchvilky s ním a pořád si myslím,že se změní!

Tato prosba patří jinam, tak se přesouvám do sekce pro nevěrníky. AHOJ

Má někdo stejný problém a poradí mě, jak má řešit:
můj má už přes rok nějakou známost, já jsem se snažila a doufala, ale taď jsem zjístila, že TA pro mě neznámá tam je stále. Máme děti.
JE NĚKDO, KDO VYDRŽEL VE VZTAHU KVŮLI DĚTEM? JAK JSI TO DOKÁZAL/LA????

Ne že by to bylo normální, ale je to možné. Mám taky nějaké problémy a zkušenosti...tak to zkuste se dát dohromady bez rozvodu. Moje známá/48/ také odešla za svojí láskou/53/ a rozvedli se až po
2 letech.

Terko jestli tohle budes cist, tak ti odpovidam na ten dotaz jak to s nama dopadlo... pred 3 tydny jsem to definitivne utla, ukoncila ty jeho navstevy, s tim, ze me ma nechat zit, nekontaktovat, nevolat, nepsat. Kdyz ti nekdo rekne, nemuzu bez tebe zit, chybis mi, neumim si predstavit zivot bez tebe, chtel bych mit s tebou deti, to mi rekl na plese a slysela to cela jeho rodina, pak mi to rikal u me doma, travili jsme spolu silene mnozstvi casu, ale vzapeti ti rekne, nevratim se... tak te to proste polozi...Kdybys jen vedela co vse se za tu dobu stalo, nas rozchod nemuze mit proste normalni prubeh . NO a tak jsem to ukoncila s tim, ze pokud chce at ho nekdy na ulici pozdravim, tak at mi ted da pokoj, ze takhle zit nemuzu, ze me to jen nici a on to vi. Nevydrzel to, zase se kazdy tyden ozval, tento tyden dokonce prisel, protoze vi, ze jsem nemocna. A zase slova, nejsem stastny bez tebe, chybis mi... ale chci se koupit vlastni byt a budu zit sam. To nejde pochopit. Nekolikrat jsem byla na rande, seznamila jsem se se spoustou jinych chlapu, co z toho, kdyz nemam vyresenou minulost? A tak jsem ted radeji sama.

Ivo, ja jsem tehdy prisla na neveru memu priteli a on to do dneska nepriznal. Od rozchodu to bude skoro 5 mesicu, do Vanoc jsme se nevidali, po Vanocich zacal za mnou chodit, psat, volat, byli jsme u jeho rodiny, pak na plese, na vylety jsme jezdili a ja si myslela, ze ceka jen do toho blbeho Valentyna a ze mi rekne, ze to zkusime znovu, to co se delo by nepochopil snad nikdo, ten den mi uvaril, dostala jsem kyticku a darek se slovy Nevratim se... nechapala jsem to, odrovnalo me to tak samo jako prvni jeho odchod, hrozne to bolelo, stale to boli, protoze u nas to je jako na horske draze, ale myslim ze jsme prisla na jedno. On se ke me nemuze vratit kvuli tomu, ze se asi boji, ze by mi mohl nekdy v budoucnu zase ublizit nejakou jinou neverou. Ale co tim chci rict, jestli ti to udelala jednou, uz to nemusi v zivote udelat, ale taky muze. Je to tezke. Vim o cem mluvim, jak boli odchod milovaneho cloveka. Silene to rve srdce, clovek nemuze skoro ani dychat a videt pres ty slzy. Radila bych tohle, nechat ji jit, neozyvat se ji, neprosit, nevolat, je jeste mlada a ver tomu, ze zjisti, ze to jeji poblouzneni neni to co hledala. Pak se mozna vrati k tobe. Mozna ti to bude znit hnusne tohle vsechno ode me, ale clovek se na to musi podivat trochu z jineho uhlu. Ja jsem si s tema jeho odchodama od prvniho rozchodu uzila peklo a i kdyz ho stale miluju, protoze to nejde zmenit ze dne na den, prisla jsme na to, ze bych uz mu nikdy nemohla verit. Aspon ted ne. I kdyby se vratil, stale bych zila v nejistote, kde je, kdyz jsem v praci, co dela apod.. Na zacatku jsem neverila recem typu ze to chce cas, ale je to tak, opravdu cas to vyresi. Preju ti hodne stesti a hlavne pevne nervy, a vlastne vsem, protoze zdravi je to nejdulezitejsi a kdyz se vam zhrouti i to zdravi, neni to vubec dobre (zase vim o cem mluvim, jeho odchod me totalne odrovnal az k psychologovi).