Nevěra jak se pozná a co dál

taky jsem po rozchodu, i když to vlastně vztah ani nebyl...něco mezi kamarádstvím a sexem...z každého něco. věděla jsem, že to přijde, abych vysvětlila důvod rozchodu, tak prý proto, že mi nechce více ubližovat, přestože mě má moc rád, nechce vztah. pokud jde o fáze, dost se ve mě střídají. vím, že mě má moc rád, a vím, že to bylo konečně jediné rozhodnutí, které jako chlap dokázal udělat (před rokem nebyl schopný se rozejít s přítelkyní, přestože nechtěl být s ní a chtěl být se mnou...musela se rozejít ona s ním) a já ho k němu svým způsobem donutila. K tomu všemu já odjíždím v srpnu na rok do zahraničí...vážný vztah by neměl žádný smysl. Takže mi řekněte, jak být zlá, naštvaná, agresivní, nebo smířená, když ani nevíte, co vlastně chcete? Chtěla bych vám jenom říct, věty typu: "kdyby mě měl rád, neublížil by mi" jsou někdy úplně naopak...někdy nám ten člověk ublíží, protože vidí více než my, a časem mu dost možná dáme za pravdu.

ahoj holky...brečim když si čtu vaše pocity,zklamaní,bolest v srdíčku,tu hroznou bezmoc uzkost,strach a zoufalost..je mi přesně tak jako vám...jsem uplně na samém dně a nevím už jak dál...zamilovala jsem se do ženatého muže...já v tu dobu byla také vdaná,ale mé manželství nefungovalo tak jak mělo a já si našla unik jinde..nejdřív to mělo byt jen malé rozptylení,ale postupem času jsem zjistila,že to je člověk který mi davá strašně moc,nabíjel mě energii,daval mi lásku,pohlazení,pochopení,vznášela jsem se vysoko nad zemí..toužila jsem po tom být sním víc a víc a každy okamžik bez něj,byl strasně dlouhy..přesvědčil mě že mě opravdu miluje,prožívali jsme spolu plno krásných chvil,zažili plno věcí,byl to pro mě ten princ na bílém koni,dal mi to co já doma už davno neměla..nabrala jsem sílu a konečně jsem začla pracovat na rozvodu,po roce jsem se rozvedla...musím říct že štastně,na všem jsme se domluvili,shodli se že naše manželství nemá smysl...muj přítel mi byl velkou oporou,pomoh mi najít nové bydleni,začli jsme ho společně zařizovat a sliboval že to take vyřeší,že moc chce být semnou...já se tím moc trápila pořád se u něj nic nedělo...byl srpen a já už měla srach z vánoc,chtěla jsem být s ním,a přestavala jsem nak ustávat to že jezdi domu vlastně za jinou...nabrečela jsem se moc večeru když mě nechal samotnou a já věděla kam jede,pořad mě ale ujištoval že u něj to bude rychle,že jí to prostě rekne a pujde...ja mu řikala že to tak nejde,že ma dvě děti a že to musí vyřešit i snimi,jako jsem to udělala já..ne měl svou hlavu..no vánoce za dveřmi...a nic se stále nedělo...no nebyl semnou i kdyz mi to ještě den před tim tvrdil že bude...ale 25.12 to te své ženě opravdu řek..přijel za mnou někdy v noci,ja po totalním zklamání mu vše odpustila a byla nejštastnější na světě..byli jsme spolu na silvestra,bylo mi nadherně,na vše to nekonečne trapení jsem zapoměla...zjistila jsem že jsem v jinem stavu..moc si přál holčičku a ja mu jí chtěla moc dát..zdál se mi takový divný neměl takovou radost jako já..po 14 dnech se vratil domu,musel hlídat jedno z dětí,že jeho žena s tím druhým někam jede,chápala jsem to,a ani mě nenapadlo že se nevrátí...zustal doma,neřek totiž už ani předtim nic dětem a ty se ho pořad ptali kde je,kdy přijde domu..za pár dní si dal semnou rande..přijel mi říct že semnou končí,že rodinu nikdy neopustí,že k ní stale něco cítí..bylo mi strašně všecky víte jak..po týdnu byl zas u mě a ja ho pořad prosila at se mi vrátí,říkal mi že jak vidím tak že take beze mě nemuže být..spal u mě udělali jsme si krásný večer a ve 2 ráno zvonek,ta jeho si pro něj přijela..neodjel sni,byla sem štastná.další den to řešili..opět mi vzdelil že je mezi námi konec a prosil mě at jdu na potrat..zhroutil se pro me svět..rozhodla jsem se že si mimčo nechám,ale boužel to nedopadlo dobře,musela jsem na potrat..byl mi zas oporou i když jsem to brala tak ,že je vlastně rád..ale byla jsem ráda že je semnou..to bylo v lednu...no a je duben...stále jsme v kontaktu ale vtakovem,když se to jemu hodí..chová se tak aby jeho žena nic nepoznala,zas mi říka jak potřebuje čas,že to sní vyřeší a přitom já vidím jak nic neřeší,jak jede raděj kní než ke mě..toužím i po tom všem po něm,nezvládám být sama,přitom vím jak mě to strašně ničí..nevím jak se mám na něj už jednou pro vždy vykašlat,jsem jak loutka,jsem bezmocná vysílená,bez energie..pořád doufám že nezahodí pomalu 5 let našeho vztahu..nevím jsem asi hloupá co..

taky jsem po rozchodu..tři týdny zpět,dneska přesně na den:(( nebylo to zas tak nečekaný,už jsem nějakou dobu před rozchodem tušila že se něcdo děje,ale dokud to nebylo definitivní tak jsem to nechtla vidět..večer mi psal že mě miluje..a druhej den mi dal kopačky..když se na to dívám teď tak za to fakt nestojí a nesnáším ho za to,ale zároveň mi chybí:(( ale to je tak asi pokaždý když jsou na sebe dva vázaní tak to nejde ze dne na den zapomenout:( pomohli mi moji úžasní kámoši,vymejšleli pořád něco abych na to nemyslela a byli trpěliví mě pořád znova a znova vyslechnout,za co sem jim moc vděčná..za sebou to uplně ještě nemám,ale slzy jsou pryč,stejně jakou doufání,že se vrátí..dámy,takovej,co vám ublíží za to nestojí..kdyby miloval,tak neublíží..a na každou čeká takovej,kterýho si ona zaslouží a bude s ním šťastná..tak hodně štěstí:))

Jsem v první fázi. Včera večer mne opustil manžel. Miluji ho stále a i on tvrdil, že mne miluje, ale tu druhou teď víc. Zná ji tři měsíce a nechtěl mne již podvádět. Jsem rozervaná na kusy. Vůbec jsem nic takového nečekala. Šli jsem ještě na procházku se psem a tam mi to řekl. Myslela jsem,že nedožiju rána. Srdce a duše bolí neksutečně. Pořád dokola mi říkal, že jsem hezčí, štíhlejší, že mne miluje, mne i naši dceru, ale k té druhé ho "něco" táhne a nemůže si pomoci. Je nám 45 let...je to srašná, bolest, žili jsem hezky celých 23 let. V našem vztahu nechyběla komunikace, společně jsem sportovali a užívali si rodinné pohody. O to víc jsem zdrcena, že nějaká "chemie" nebo jak to nazvat mi doslova oblouznila manžela. Píše se vždycky, že za nevěrou stojí nefungující manželství. To opravdu není náš případ, i manžel při odchodu zdůrazňoval jak je se mnou šťastný, ale že si nemůže pomoci. Já to nedovedu pochopit, je to pro mne rána pod pás a zoufalství, ze kterého se asi nikdy nevzpamatuji....snad se dostanu i do těch dalších fází, ale dneska tomu vůbec nevěřím.

Četla jsem si se zájmem články i názory. Fáze jak jdou za sebou. Rozchod = byl blesk z čistého nebe, nebo já nic netušila? Ne, milovala jsem ho. Strašně moc. Byl láskou z internetu, psali jsme si skoro rok a půl, zrovna tak dlouho trval i náš vztah. Byl krásný, společenský, prostě úžasný chlap. Když to skončilo, připadala jsem si, že nemůžu dál žít, že všechno ztratilo smysl, ač doma dvě děti a léta mlčící manž. Patřila jsem k druhu, který spustí palbu... vše ze sebe chrlí, protože nevěří, že je konec. Chtěla jsem s ním být. Přece by mi měl vysvětlit... odpovědět. Omyl. Nemusí, pokud nechce. Nechá vás a čas od času něco málo utrousí. Po nocích jsem nespala, dny probrečela. Možná jsem volila špatná slova...chtěla jsem, aby mne pochopil a psala vše co mi na jazyk přišlo. Mohl pochopit vše úplně jinak, než jsem chtěla. Dělila nás dálka dvou hodin svižné jízdy autem. Nemohla jsem ho vidět, potkat. Dokola se utápěla ve smutku, jenže to všechno bylo z lásky...byla jsem nešťastná a strašně bolavá.
Fáze (ukrutná) trvala půl roku? Dýl? Pak jen občasná smska, když už to nebylo k vydržení. Odpověď mi ale přišla vždy. Setkání ... plakali jsme oba. Zkrátím to. Je to už dva roky. Teď už to tolik nebolí, nedávno jsem dokonce koukla na společné fotky z dovolené. Přežila jsem i když jsem měla zprvu žaludek sevřený. Joo žaludek. Po roce sebetýrání jsem měla vřed, pojmenovala jsem ho po něm. Vím, že je to něco "nestráveného" má láska k němu? Občas se mi ještě stává, že mně rozbrečí "naše písnička", že se mi o něm zdá, že už na něj nemyslím a najednou je tu ( v hlavě ). Intenzivní pocit... jsme propojeni? Vzpomíná také? Nevím, těžko říct. Jedno vím jistě, nikdy na něj nezapomenu a nikdy jsem ho nepřestala milovat. Ve čtyřiceti se asi zamilujeme jinak, než když je nám náct... Zkuste všechno, co vám může pomoci. Já si i namalovala pocit...svůj pocit. Tu strašlivou bolest, která mně rvala na kusy. Abstraktní umění? Možná, kdoví, co maluji oni..Chodila jsem brečet do koupelny, ke kamarádce. Vydržela to se mnou. Jsem jí vděčná. Vám všem držím palce. Řekl mi, chce to čas. Ano chce, měl pravdu... čas léčí, ale pomoct si musíme všichni stejně sami. Držím palce!

Silnější je ten,kdo toho druhého miluje méně.
Vím, moc dobře jaké zničující účinky může mít ztráta lásky.Osobně mám s tím zkušenost.
Nechci nikoho odradit,ale já jsem se z toho dostávala celých 5 let.Považuji se za středně těžší případ.Pomocnou ruku najdete na konci své paže.Ale vy to třeba zvládnete za kratší dobu.Pořád je lepší 5 let, než trpět doživotně.
Ukážu vám cestu kudy jít.

ja som tyzden po rozchode a stale som v tom ze to neskonci ze sa ozve nepodviedli sme sa len sme sa za posledny polrok hadali az to vyvrcholilo ze sa zbalil a odisiel a to sme byvali spolu 3 roky.

Taky jsem čerstvě po rozchodu a mám pocit že mi někdo roztrhal srdce na kusy....Chcese mi brečet ale jaksi nemůžu!!!

lidi já myslel, že jenom já to tak těžce nesu. po třech letech kdy jsem ji držel nad vodou, staral se o ni, o její haranty, platil za ni všechno, předělával jí byt mě dala kopačky a do týdne už měla nakvartýrovaného druhého. nedokázal jsem se s tím dosud vyrovnat, bolí mě to, ale tyhla vaše komentáře mě přesvědčují o tom, že je to u všech stejné. takže jen to překonat.

Takze je to asi tyzden,co mi oznamila,ze je koniec.Boli tu racionalne dovody,ale aj tak som to necakal.A prask,ten uder,ten sok.Presne ako sa tu pise,neveril som tomu,vsetko ako za sklom,obarenie.Vsemozne som to chcel zvratit,otrasna hrdzava beznadej a znova konanie v tom duchu,ze to nie je pravda,zurivy plac a nepochopitelne myslienky kam sa to podelo a kam sme sa podeli ako dvojica.Kazdu noc a rano prebudenie do pekla,pomale zomieranie,strasna bolest,reminiscencia spolocnych zazitkov,otrasna zyvajkuca priepast medzi tym co bolo a co je,vznasajuca sa smrt,beznadej,zatratenie,pohrdanie,chlad,triznivy odstup.Znizena koncentracia a chut na cokolvek,neustale dumanie nad tym co bolo a ako to este napravit,prepady do melancholie,tazke dychanie a nehybnost.Potom ta druha faza,agresia,pochopil som to,zneuzila ma,nenavidim ju,pobehlica,ukradla mi srdce,toto jej nejak vratim,hrozny telefonat,hnev,plac,vela hnevu.Druhy den pokracovanie,potom spolocne zmierenie (vnutorne nie),stale pocit sance to napravit aj ked uz pochopenie,ze tot ake nebude,ze to uz nenadviaze a lutost,taky kludovy stav...teraz taka melancholia,ale neverim,ze to preslo cez tie fazy,mam pocit,ze sa to bude opakovat. Kto vie...ale nikdy som nezazil nieco tak hrozne ako toto,doslova mysticky ale negativny zazitok otrasajuci dusou,nieco demonicke...tie rozchody predtym boli vpohode,toto bola rana do roztvorenej naruce. Drzimpalce vsetkym ktori dostali kopacky od niekoho koho skutocne miluju.

Taky jsem čerstvě po rozchodu, kterej jsem ale očekávala. Možná proto to bylo snadnější, alespoň trochu. Je to týden a mám na něj hroznej vztek, zároveň mi ale neuvěřitelně chybí. Navíc spolu pracujeme a vídat ho každej den, to je utrpení...
Všem co jsou na tom podobně vzkazuji, že oni za to opravdu nestojí a někde čeká ten, co se k nám nebude chovat takhle

Nevíte o někom schopném?Sama to absolutně nezvládám.

Já se na rozhod chystám.. Ten idiot je právě na zábavě, baví se výborně.. Je to řidič MKD a já se mu nedostatečně věnuju, protože mám syna hokejistu, musím s ním chodit na tréninky, brzy vstáváme, proto nemohu courat po nocích. A nevím, kdy se vrátí, už si představuju, jak leze s cizí ženskou do postele, už mu prostě nevěřím!

Již je to tři měsíce co mi řekla manželka že má jiného a tímto náš vstah po 13letech končí.Jsem už ve fázi 3.a mám pocit že to vůbec nejsem schopen překonat,ale stále doufám že snat bude někdy zase proco žít nebo pro někoho kdo o to bude stát.Je to zatím mé největší zklamání života.

taky jsem cerstve po rozchodu, ten idiot mi to rekl 20 min po pulnoci...takze super silvestr..Ted jsem ve fazi 1 a palim mosty..Zenam s podobnym pribehem ci situaci chci vzkazat: "On za to nestoji damy!!"

Jsem čerstvě po rozchodu a vše co se tady píše je absolutní pravda...